Když přijde vážná nemoc, vše se změní.
Včerejší starosti, hádky, nedorozumění, cíle, plány, představy, ambice a sny jsou pryč.
To naše lidské pachtění je v jedné minutě nedůležité.
Je tady jen jedno a jediné přání.
Být zdravý.
Nemoc není trest ani strašák.
U některých lidí je nemoc jediným způsobem, jak je vlastně zastavit.
Jak s nimi zatřást a říci důrazně DOST!
Je tu nejvyšší čas něco ve svém životě změnit.
Nemoc je výzva ke změně.
Kdo je schopen nemoc akceptovat, tedy vzít ji na vědomí bez dalších dramat a postavit se jí, má polovinu vítězství v kapse. Zodpovědní jsme sami za sebe.
Vzít nemoc do svých rukou, to neznamená odmítnout lékaře, léčitele, bylinkáře. Vzít nemoc do svých rukou znamená uvědomit si, že jedině my sami můžeme pomoci svému imunitnímu systému vybojovat zdraví a někdy i život zpět.
A co lékaři?
Lékaři perfektně diagnostikují, upřesní a změří nemoc, lékaři dokáží ledaco vyřezat a zašít, umí utlumit bolest. Velmi dobří lékaři najdou i „kořen zla nemoci“ a poradí vám, jak svůj stav nevědomě nezhoršovat. Dokáží pomoci, ale nevyléčí vaši nemoc v pravém slova smyslu oni.
Co vás opravdu vyléčí? Váš silný a vyživený organismus! Patrně ani netušíte, jak vysoké procento obézních lidí je podvyživených, majících přebytek kalorií, ale nedostatek živin.
Pokud je vše v těle v rovnováze, i duševní, jsme zdraví. Pokud je rovnováha naruší, přichází nemoc. Imunita si s většinou nemocí poradí velice rychle, pokud se na chorobu může vrhnout vší silou.
„Žádný lékař nikdy, nikoho a z ničeho v historii světa neuzdravil, lidský imunitní systém léčí a to je jediná věc, která léčí.“ to jsou slova Boba Wright, zakladatele AACI, Amerického Institutu proti rakovině.
Takže, která varianta je pro vyléčení těla lepší?
První možnost nacpaná chemickými pilulkami, které likvidují játra a jen chlácholí a nic nevyřeší? Chemo, radio či další likvidátory zdravých buněk imunitního systému, které jej tak oslabí, že vás téměř neochrání ani před chřipkou?…….
Druhá varianta je dost nepohodlná, z pacienta diváka se totiž stává aktivní prvek, který musí hodně udělat. Odepřít si zamilovaná jídla, cukry, maso, nápoje, cvičit, pít jen vodu, nastudovat si toho daleko víc o skutečném naturálním zdraví a pak to zrealizovat. Pomoci imunitnímu systému nabrat dostatek sil na boj s nemoci je pochopená lekce, kterou nám život uštědřil.
Třetí varianta je samozřejmě ideální, prevence, starat se sami o imunitu dříve, než nějaká nemoc propukne.
Jeden příklad za všechny.
Paní Jana vážně onemocněla. Začala užívat prášky od svého lékaře a nemohla pochopit, proč nemoc postihla právě ji. Její stav se zhoršoval a tak vyhledala léčitele, který ji poradil, co dělat. Po dalším zklamání zašla o pomoc k bylinkáři a potom k zaříkávačce, spala s křišťálem pod polštářem….
Paní Jana se divila, když toho tolik pro sebe udělala, proč nic nepomáhá a zdraví se nelepší. Neudělala nic. Jen vyhledala ostatní, aby ji uzdravili. Nechtěla dokonce ani slyšet vše z toho, co ji většina z nich radila. Alternativní, naturální, přírodní, klasická ani jiná medicína nemohla bez její aktivní pomoci fungovat nikdy. Cpala se dál svými karcinogenními párečky, lila do sebe litry přeslazených limonád, plastik a hormony z nich ji nepřipadaly škodlivé, hlodala ji zatrpklost a závist, které zajídala řízečky politými majonézou. Čekala, že se stane zázrak, že jí někdo dá kouzelnou pilulku.
Zázrak se nestal.
Nepochopila výzvu ke změně.
Je to velká škoda.
